Malá pumpa

26. prosince 2017 v 15:07 |  Spisy
Krásný prosincový večer.
Kdo by si pomyslel, že můj blog stále žije, a co víc, i autorovo srdíčko stále pumpuje? Je tohle to znovuzrození, na které všichni čekali? Nejsem rád pesimistou, ale spíš ne, neboť se domnívám, že komunita blog.cz je narozdíl ode mne po smrti.


(Eh, kdo se diví, když sem přispívají lidi jako já, kteří píšou ohromnou rychlostí 1 článek/5 měsíců.)
Nuže, krutou pravdou však zůstává, že je dost možné, že tenhle článek si nikdy nikdo nepřečte a ztratí se v nějakém víru článků odpadové kvality. To by bylo sice velice nešťastné, nicméně vždycky jsem psal blog, protože je to možnost ze sebe dostat názory a myšlenky, které bych nebyl schopen sdělit nikomu jinému - všechno se dělá snadněji pod pláštěm anonymity. Je to možnost si vyčistit hlavu. Je to možnost pro moje budoucí já se ohlédnout za sebe a zjistit, co jsem si myslel, dělal a jak jsem žil před x lety. Komentáře ostatních lidí jsou sice fajn, ale jsou až na 2. místě.
Abych pravdu řekl, tenhle článek píšu už poněkolikáté. Kdykoliv ho dopíši, nemůžu se přinutit ho tady nechat delší dobu, protože je to až moc osobní. A to sem bohužel dle mého skromného názoru nepatří. To patří přímo do mého zápisníčku, (či deníčku, chcete-li) v kterém už mám - a teď si držte čepice - už dva zápisy.
Tak kde žačít? No napsal jsem už pár odstavců a stále jsem se nezmínil Vánoce. Doufám, že jste je všichni měli krásné a užíváte svátky, popřípadě prázdniny. Já jsem za ně extra vděčný, neboť konečně doženu zmeškané učivo a také mi umožňují se prozměnu věnovat tomu, čemu chci. (Což je mimo jiné psaní tohoto článku.) Svátky jsem prožil v klidu a s rodinou, což bylo docela fajn. Co se dárečků týče, dostal jsem hodinky, které jsem si přál, nějaké oblečení (Mimo jiné i košile, z kterých mám velkou radost) a plyšové zvířátko, protože uvnitř jsem stále dítě ve věku osmi let. Je extrémně roztomilé a miluji ho celým svým tělem i duší.
Včera jsem se viděl i s tetou aspol. Sestra už studuje medicínu, jeden z mých bratranců už maturuje, druhého to čeká příští rok. A pak jsem další na ráně já, z čehož mám zcela očividně velkou radost. A pak šup na vejšku, pokud chci mít decentní život. Celý systém je absurdní. Dělat rozhodnutí, která ovlivňují celý váš život, když jste největší dement, co budete za celý svůj život, je poněkud zmatené. Bohužel s tím nic z mé pozice nelze dělat, takže si radši budu namlouvat že všechno je v pořádku.

Upřímně, tato nostalgická nálada mě přepadla docela nečekaně. Když jsem sem přišel a viděl liduprázdno, trochu se mi zastesklo po dobách, kdy tady byla malá komunita lidí, co se spolu bavila. Možná je to způsobeno tím, jak moc jsem sociálně vzdálený od mých vrstevníků. Do nového roku doufám, že tohle je něco, co se změní. Bohužel jsem trochu asociál a moje koníčky sociální interakce moc nepodporují. Připadám si, že žiju v trochu jiném světě než mnoho lidí okolo mě. Bohužel odmítám dělat věci, které nechci, jen čistě kvůli sociálnímu tlaku, takže alkohol, party, tráva atd. jdou naprosto mimo mě. Na to jsem sice hrdý, ale na druhou stranu si připadám jako ztroskotanec, lol. Možná, že jsem nenormální já a ne oni.
Hehe, dělám si srandu. Normální není nikdo, neboť normální člověk je člověk neexistující. Porovnávat se s ostatními lidmi je sice kontraproduktivní a pro osobnost čistě toxické, ale bohužel je to v lidech zakódováno. Jsme až moc ješitní.
Tyto edgy fáze puberty jsou fakt na facku. Až tohle budu číst za 5 let, dostanu pravděpodobně infarkt.
Těším se na léto. Zima je moc depresivní a nedá se nic dělat.
To mi připomíná, že naposledy jsem sem něco dal před začátkem letošního léta. Fakt jsem neaktivní. Hodně se toho změnilo.
Třeba momentálně chodím do tanečních. Tak půlku mám za sebou a dochodím je na začátku února. Je to škoda, překvapivě se mi v nich líbí. Původně jsem se do toho moc nehrnul, ale protože šli i spolužáci a rodina mě do toho trochu tlačila, nakonec jsem se poddal. Před první lekci jsem úzkostí téměř umíral, ale jsem teď rád, že chodím, a mrzelo mě, že jsem před Vánoci vynechal jednu lekci. Momentálně si hledám partnerku na pokračovačky. Moje vyhlídnutá se už bohužel domluvila s někým z jejích kamarádů, takže scháním někoho jiného. Doufám, že to vyjde, ale v nejhorším si dám taneční příští rok znova. :)
Stále se věnuji kresbě a baví mě to víc, než kdy jindy. Někdy na začátku roku (Konec konců jsem o tom psal i v článku) jsem si koupil docela obsáhlý blok, který je teď už skoro celý pokreslený. Chybí už jen asi 10 nebo 15 stránek. Tohle je jedna z mála věcí, na které jsem pyšný, že jsem dokázal za rok 2017. Moc jiného se ani nepovedlo. (Jestli chcete checknout moje kresbičky, odkaz na deviantart je v menu blogu)
(Moje nejnovější dílo)
No, ani to není tak úplně pravda. Jsem pyšný, že jsem si udržel a rozvinul moje stávající přátelství s některými lidmi. Ikdyž s mnoha věcmi a jejich životním stylem nesouhlasím, jsem rád, že mám někoho.
Kromě toho jsem před nedávnem začal psát a programovat moji vlastní vizuální novelu. Je to docela zajímavé a v západní společnosti neprobádané médium.
No zkrátka, ikdyž mi to tak nepřipadá, hodně se toho za poslední rok změnilo a povětšinou k lepšímu. Ikdyž se útápím v depresích tak jsem vděčný za to, co mám.
Dneska mám fakt nějakou příšerně hořkosladkou náladu a to se mi líbí a zároveň to nesnáším. Radši to tu honem rychle utnu.

(Jen tak mimochodem, momentálně ujíždím na lo-fi hip hopu, rozhodně to zkuste.)
Užívejte si svátky a hlavně život. :) Tak zase za půl roku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jeife jeife | E-mail | Web | 25. ledna 2018 v 17:16 | Reagovat

Co když si ten článek někdo přečte ...
souhlasím s tebou, dělat životní rozhodnutí, když je člověk v pubertě je nešťastný. Podle mě by si děti měly vybrat tak do 4 třídy, dokud ještě nejsou zlomený. Dokud jim nikdo neřekl "to nejde".
Je to dávno, taky si pamatuju na ty zlatý časy, kdy jsem měla spřátelené blogy, blogerky, které mi přišli okomentovat článek a já šla zas k nim ... fb to vzal ...
Tanec ti přeju, taky jsem se k němu po letech dostala. Konečně <3 jako malá jsem chtěla tančit a tančit. Tak jsem chodila na nějaký kroužek, kde to ve mě učitelka zadupala větou "tobe se to snad nikdy nepovede". A já jsem jí odpustila až po 15 letech a našla cestu zpět ...
Kreslíš hezky, vypadá to přešně :) doufám, že brzo zas napíšeš :)
... škoda, že nemáš odběr :/

2 doppleruv-defekt doppleruv-defekt | Web | 8. února 2018 v 14:19 | Reagovat

[1]: Je pravda, že jako dítě se řídíš svým srdcem v pravém smyslu slova, ale zase na druhou stranu tolik nevíš o světě, nemáš pojem o všech možnostech, jak věci fungují atd. Tady je to takové sporné.
Souhlasím s tím, že sociální sítě trochu zabily blog a webovky obecně. Holt jsou co se týče spojování lidí asi rychlejší, možná i efektivnější. Ale osobně mě blog baví mnohem víc, protože se tady hodně cení kreativita, která dle mého názoru v dnešní společnosti dost chybí.
To je super! Jsem rád, že jsou tu lidi, kteří tenhle tradiční, byť dnes už spíše netradiční, sport udržují při životě. :D

3 Jeife Jeife | E-mail | Web | 8. února 2018 v 14:26 | Reagovat

[2]: sporne to je, ale myslim ze srdce je dulezitejsi :)
Kreativita a mnohem vic mista nez na facebooku :)
Ticice let tance, proc prestavat ;)

4 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 10. února 2018 v 9:30 | Reagovat

S tím, co je osobní a na blog nepatří, ale patří do zápisníku to mám naprosto stejně. Často polemizuju, zda některé články mají na mém blogu co dělat, snažím se ho vést pro veřejnost. A i když občas zabrouzdám do osobnějších témat, je mým cílem dát z toho něco i ostatním :-).

Líbí se mi tvoje úvahy o (ne)normálnosti, přijde mi to tak rozumně stavěné.

Kresbičky super, pokračuj v nich. I v psaní, tohle mě baví :-)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama